Vnější vzhled zvířete, to je to jak vypadá, se nazývá EXTERIER.Ten je určován stavbou těla, výškou, barvou srsti a odznaky. Každý kůň je jiný, má jiný exteriér podle toho k jakému účelu ho chováme a podle plemene. Například tažný kůň má jinou stavbu těla než dostihový a poník...Odpředu dozadu se rozlišují u koně nejdůležitější části:
Předek: hlava, krk, plece a prsa, rameno, kohoutek, přední končetiny.
Střední část: hřbet, hrudník, břicho.
Zadní část: bedra, kříž, ohon, stehna,slabina, pánev, zadní končetina.
Harmonicky stavěný kůň má dobré proporce. To znamená, že různé části těla, přední, střední a zadní jsou v soulad
.
Měření výšky. Abychom mohli změřit výšku koně, musí kůň stát pravidelně na rovném podkladě s váhou rozloženou rovnoměrně na všechny čtyři končetiny.
Zevnějšku a utváření těla koně si všímáme zejména při koupi, výstavách či předvádění koně. Při posuzování hodnotíme:
· ·Utváření těla
· ·Zbarvení
· ·Znaky
· ·Stáří
Dále pak při popisování, které provádíme zejména za účelem plemenářské a jiné dokumentace, uvádíme ještě:
· ·Jméno koně
· ·Typ a plemeno - typově dělíme koně na mnohostranně užitkové (využívají se v tahu i pod sedlem. Např. lipicán, kladrubák, český a moravský teplokrevník, hucul, pony,...) a jednostranně užitkové (používají se buď pod sedlo nebo pro práci v tahu. Např. v tahu - norik, belgický kůň,... a pod sedlem - anglický plnokrevník, americký klusák,...)
· ·Pohlaví - jedná-li se o hřebce, valacha, klisnu či hříbě
· ·Původ - ze strany otce vyjadřujeme předložkou "po", ze strany matky "z, ze", např. kůň Karel po otci Frantovi z matky Beatrice
· ·Tělesné míry a živou hmotnost
Pravidelné postavení je, když z pohledu ze strany vidíme pouze jednu přední a jednu zadní končetinu koně.
Významným znakem tělesné stavby koně je, že běhají jen na jediném prstu. Proto patří mezi lichokopytníky. Tento prst odpovídá našemu prostřednímu prstu. Z druhého a čtvrtého prstu zůstaly jen dvě tenké kůstky bodcové po stranách holeně. Dlouhé nohy, odolné klouby a silné vrstvy svalů na celém těle umožňují rychlý běh. Kůň má veliké srdce a plíce, aby stačily zásobovat tělo kyslíkem při dlouhém běhu. V protáhlé hlavě se veliké množství vdechovaného vzduchu lépe zahřeje a žaludek koně je malý, aby v něm neležela zbytečná zátěž, a aby byl rychlejší.
Trvalý chrup dospělého býložravce koně sestává ze šesti řezáků a dvanácti stoliček v dolní i horní čelisti. Mezi řezáky a stoličkami je mezera dlouhá asi na šířku dlaně. Hřebci a někdy i valaši mají v této mezeře navíc po jednom špičáku.
Klisna má 36 a hřebec 40 zubů
Do pěti let má kůň mléčné zuby a v šesti letech má kůň už trvalý chrup.
Věk koně se dá odhadnout podle opotřebení jádra ve třecí ploše trvalých řezáků ve spodní čelisti, které opotřebením mění tvar.
Pár zajímavostí:
Kůň nemá žlučník, žlučovod je z jater vyústěn přímo do tenkého střeva. Žluč je potřebná k trávení tuků.
Kůň nemůže zvracet, protože má jinak vyústěn jícen do žaludku než většina živočichů,
